DIVADLO J.FUČÍKA V ROCE 1959

Historie divadla:

Myšlenka na stavbu divadelní budovy se v Lounech objevila nejpozději na konci 19. století; v roce 1900 už dostala první konkrétní rysy založením Spolku pro postavení divadla. Prvním viditelným výsledkem jeho práce byla však až modernizace jeviště v sále hotelu Záložna na jižním okraji centra města v roce 1932. Z několika ochotnických spolků byl v Lounech nejaktivnější zřejmě divadelní spolek Josef Kajetán Tyl, založený už před první světovou válkou, který ve svých představeních často vítal i hostující pražské umělce. Během druhé světové války se hrálo nejčastěji v sále hostince Na zastávce, divadlo v Záložně bylo uzavřeno a většina jeho vybavení zničena.

Přesnější obrysy začala stavba nového divadla získávat až po druhé světové válce. Vypracováním projektu přestavby Záložny na moderní divadlo pověřilo město Víta Nepora, technického revidenta MNV a referenta stavebního úřadu; první plány vypracoval v červnu 1946. Na chystanou stavbu měl dohlížet nově zřízený Spolek Vrchlického divadla (Jaroslav Vrchlický se v Lounech v roce 1853 narodil) a jeho užší komise, ustavená na začátku prací v prosinci 1947. Finance se shromažďovaly na účtu nazvaném Louny sobě.

Na první schůzi Spolku v sále Na zastávce navrhl jeho předseda JUDr. Zima vyhlásit veřejnou sbírku s cílem vybrat na stavbu divadla milion korun. Čestný host schůze Emil F. Burian věnoval vzápětí 10 000 korun a jeho družka přislíbila za jeho soubor vybrat dalších 10 000 a sehrát v nové budově jedno představení.

V březnu 1950, kdy se stavba divadla už chýlila k závěru, činil výsledek veřejné sbírky více než 1 600 000 korun a na stavbě divadla bylo odpracováno přes 20 000 brigádnických hodin.

Projektant Vít Nepor, o jehož jiné architektonické činnosti není nic známo, neměl lehký úkol. Jeho projekt bylo nutné několikrát změnit a výsledná podoba se od původního záměru výrazně liší.

V první variantě projektu řešil Nepor velmi neobvykle příchod do divácké části: návštěvníci měli nejprve širokým schodištěm z prostranství před budovou sestoupit ke vchodu zahloubenému v suterénu, kde byly umístěny i šatny a další zázemí, a teprve odtud znovu vystoupat do sálu v přízemí.

Ten měl být větší než ten dnešní. Nepor navrhoval zvětšit původní sál Záložny o šířku dnešního předsálí a o něco hlubší mělo být i jeviště. Záměr však zmařila složitá poválečná situace, ve které musely plány na divadlo ustoupit praktičtějším potřebám. Těsně před začátkem stavby tak místnosti na západní i východní části prvního patra hotelu získala nová lounská továrna Stepo jako provizorní úřadovny a kvůli této nečekané změně bylo nutné projekt kompletně přepracovat. Velkorysý návrh přestavby musel ustoupit mnohem skromnější variantě z října 1947, která počítala pouze s postavením nového balkónu a s modernizací jeviště ve stávajícím sále. Podle tohoto projektu také stavba začala.

Během stavby se ukázalo, že umístění úřadoven továrny Stepo v Záložně z hygienických ani praktických důvodů nevyhovuje, a pracovníci továrny budovu opět opustili. Tím se otevřela cesta k dalším změnám projektu; sál však již nebylo možné rozšířit, protože práce na stavbě mezitím hodně pokročily. Pouze místnosti v západní části budovy bylo teď možné využít k umístění dnešního vestibulu a malého sálu v prvním patře; to také umožnilo vyřešit podobně jako v původní verzi vstupní průčelí.

Divadelní sál nakonec v půdorysu budovy zabírá zhruba čtvrtinu a svou velikostí odpovídá původnímu sálu Záložny. Balkón podél zadní stěny hlediště vybíhal do boků sálu čtvrtkruhově zakončenými krátkými rameny, ve kterých zredukovaně dožívá předválečné schéma stupňovitě sestupujících lóží (zde pouze se dvěmi krátkými čelně oreintovanými řadami sedadel).

Těsně před otevřením divadla rozhodl MNV přejmenovat je na Fučíkovo divadlo, ikdyž Spolek, současně direktivně přejmenovaný na Spolek divadla Julia Fučíka, i lounský Kruh přátel Jaroslava Vrchlického proti tomuto rozhodnutí protestovaly. Nové Fučíkovo divadlo přivítalo své diváky poprvé 29. října 1950 a do 12. listopadu se odehrálo hned 20 představení.

Do roku 1959 spravoval divadlo Spolek divadla J. Fučíka, poté krátce Závodní klub železničářů, po něm Osvětová beseda při MNV a ještě později Společenské a kulturní středisko města Loun, které sídlilo přímo v divadle. Když se v roce 1979 otevřel nový Dům kultury v Husově ulici, divadlo přešlo pod jeho správu. Až do osmdesátých let hrál v divadle spolek J. K. Tyl, který zde měl výborné zázemí; ochotnická představení byla dlouho i součástí předplatného, které jinak nabízelo zájezdy především pražských divadel.

Scénografem spolku byl Vladislav Mirvald (1921–2003), významný výtvarník a fotograf, dlouholetý učitel na lounském gymnáziu. Mirvald spolupracoval také na výtvarném řešení protipožární opony, kterou pro divadlo v roce 1963 navrhl lounský rodák a jeden z nejvýznamnějších českých malířů 20. století Zdeněk Sýkora (nar. 1920). Opona, pokrytá rastrem z černobílých geometrických tvarů, mohla patřit k nejzajímavějším částem divadla, kdyby nebyla nepochopitelnou nedbalostí zničena – rozřezána na části skončila zřejmě ve sběrných surovinách – během uzavření divadla.

Kromě železné opony nevíme o žádných úpravách budovy od padesátých do devadesátých let – rozměrný spis v archivu lounského stavebního úřadu nebylo bohužel možné prohlédnout. Žádné větší úpravy zde však zřejmě neprobíhaly. I proto se stav divadla v průběhu let zhoršoval a v roce 1989 byly už rozvody elektřiny a vytápění v natolik havarijním stavu, že bylo nutné činnost Fučíkova divadla zastavit a budova byla uzavřena.

Po dlouhých diskusích o tom, zda divadlo vůbec opravit a s jakými náklady (ve hře byla i varianta divadlo zbořit a na jeho místě zřídit parkoviště) se město v roce 2000 usneslo budovu rekonstruovat a znovu otevřít, tentokrát pod původně plánovaným jménem.

Projekt na obnovu divadla vypracoval scénograf a architekt Miroslav Melena (1937–2008), autor mnoha divadelních novostaveb i přestaveb (mj. divadla Archa v Praze, 1992–1994, s Ivanem Plickou, Divadla na Fidlovačce v Praze, 1995, nebo brněnské Reduty, 2005, s ateliérem DRNH). Městu však nákladný projekt nevyhovoval; Melenou navržená rekonstrukce počítala s náklady přes sto milionů korun.

Za jakých okolností Melena od návrhu odstoupil není jasné. Definitivní verzi projektu poté navrhl Vlastimil Štěpán z ateliéru Pozemních staveb Pragoprojektu, se kterým spolupracoval hlavní inženýr Josef Miňovský a na řešení barevnosti M. Machač. V základních rysech se přitom přidrželi Melenova návrhu, zjednodušeného zejména v jevištní části.

Hlavní změnou nového řešení oproti původnímu stavu je nová podoba hlediště, ve kterém vznikla strmá elevace; horní řady jsou přístupné foyeru v prvním patře v úrovni zrušeného balkónu (je jen náhoda, že se tím v jiné podobě vlastně uplatnila původní Neporova myšlenka „mimoúrovňového“ přístupu do sálu?). Původní plochý strop hlediště nahradily příčné segmenty kryjící nové osvětlovací lávky. Kapacita sálu se snížila z původních 460 na 271 místo, z toho dvě pro handicapované; jednu řadu sedadel se oproti Melenovu projektu podařilo „přidat“ zasunutím osvětlovací kabiny do prostoru horního foyeru.

Ve foyeru v přízemí dostala čestné místo busta Jaroslava Vrchlického, když z uvažované celé figury z finančních důvodů sešlo. Z bočního průčelí budovy zmizela prosklená galerie a vnitřní i vnější výraz budovy oživily lizénové rámy, změněný rast oken a pastelové barvy.

Rekonstrukce probíhala v letech 2002–2003 celkovými náklady okolo šedesáti milionů korun. Obnovené divadlo zahájilo provoz – po třinácti letech, kdy bylo uzavřeno – 16. listopadu 2003 představením Smíšené (po)city s Janou Hlaváčovou, Petrem Kostkou a Jaroslavem Satoranským. Program tvoří především zájezdová představení.

V prosinci 2010 se v nově rekonstruovaných suterénních prostorách otevřela galerie GAML (Galerie města Loun): zahajovací výstava lounských výtvarníků Kamila Linharta, V. Mirvalda a Z. Sýkory má mimo jiné připomenout jejich první společnou výstavu, otevřenou právě v tehdejším Fučíkově divadle přesně před šedesáti lety, 10. prosince 1950.

Zdroj informací web: theatre-architecture.eu