POMOZTE MAMINCE S ROZTROUŠENOU SKLERÓZOU

Přišla nám žádost od kamarádky paní Zlaty.

Pokud můžete, pomozte, sdílejte prosím.

Odkaz ZDE

Představení sbírky

Vážení a milí, kteří čtete tyto řádky,

obracíme se na Vás s prosbou o pomoc pro mou nejlepší kamarádku. Znám ji od třetí třídy základní školy. Sdílely jsme lavici, tajemství i první životní sny. Nikdy by mě tehdy nenapadlo, že jednou budu psát tento příběh s prosbou o pomoc právě pro ni.

Iveta je už více než dvacet let nemocná. Přesto se nikdy nepřestala snažit být silná – pro své okolí, pro děti, pro všechny, kterým během života pomáhala. Je matkou tří dětí, na které po rozvodu zůstala sama.

Studovala sociální práci. Chtěla pomáhat lidem, stát při nich v těžkých chvílích. Podílela se na založení Montessori školy v Lounech. Byla aktivní, zapálená, plná plánů. Během studií na vysoké škole v Ústí nad Labem jí však lékaři diagnostikovali zákeřnou nemoc – roztroušenou sklerózu.

Zpočátku bojovala statečně. Nemoc postupovala pomalu. Dnes už ale zasáhla téměř celý její život. Ovlivnila hybnost, zrak i běžné denní fungování. Iveta téměř nevidí – lidi poznává podle hlasu. Do telefonu zprávy namlouvá, na mobil se dívá přes velkou lupu a i tak je to nedostačující.

Ještě v roce 2024 jsme Ivetu vyvezli na výlet (viz foto z května 2024). S velkou námahou a mou pomocí sešla cca 25 schodů z druhého patra. Pak jsme k autu vzali vozík a autem jsme dojeli až k venkovní restauraci blízko hradu Hazmburk, kde jsme se setkali s naší další kamarádkou.
Bylo to vítězství. Úsměv (já se tady teda zrovna křením do sluníčka 🙂 Pocit normálnosti.

V roce 2025 už se bez pomoci tří silných mužů z bytu nedostala. Když ji v říjnu 2025 odvážela sanitka do nemocnice, museli ji snášet.

Po bytě se pohybuje pouze s chodítkem nebo na vozíku. Má polohovací postel umístěnou v průchodu mezi kuchyní a obývacím pokojem. Postupně se snaží byt upravovat, aby byl alespoň částečně bezbariérový. Největším snem je však přestěhovat se do skutečně bezbariérového domu, kde by mohla být mámou svým dětem – ne jejich každodenní starostí a přítěží. Občas mi píše, nebo si voláme a cítím, že podléhá skleslosti a úzkosti ze své situace.
A není se čemu divit.

Představte si domácnost, kde místo rodičů zajišťují nákupy, vaření a péči děti. Kde místo bezstarostného dospívání řeší, kdo mamince pomůže na toaletu, kdo ji přesune z postele na vozík, kdo uvaří večeři a kdo skočí na nákup (někdy i několikrát denně, protože děti prostě občas něco zapomenou, nebo koupí něco, co neměly v úmyslu a nekoupí to, pro co původně šly).
Blízko mají babičku (Ivety maminku), která mě požádala, abych tuto sbírku založila. Kolem Ivetiny rodiny stojí i přátelé, kteří ji dlouhodobě podporují. Ale síly i možnosti mají své hranice.

Dnes už potřebuje pomoc širší komunity.